co se stalo přesně před dvěma sty lety

O bitvě u Waterloo koluje po světě řada lží a nepravd. Některé z nich pocházejí z pamětí samotného Napoleona sepsaných na ostrově sv.Heleny.Napoleon se ve svých pamětech snaží sejmout ze sebe vinu za porážku a přesunout ji na jiné

V Belgii celou noc pršelo. Rozmoklá půda ztěžovala pohyby vojsk a byla výhodou pro obránce.

Napoleon u Waterloo dopadl jako sedláci u Chlumce.

(Ještě před „bitvou“ u Chlumce nad Cidlinou se v Čechách údajně ke stejnému účelu používalo úsloví „dopadl jako Götz u Jankova“).

O bitvě u Waterloo koluje po světě řada lží a nepravd. Některé z nich pocházejí z pamětí samotného Napoleona sepsaných na ostrově sv. Heleny. Napoleon se ve svých pamětech snaží sejmout ze sebe vinu za porážku a přesunout ji na své podřízené velitele.

1. Nepravda: Porážku u Waterloo zavinil maršál Grouchy, velitel pravého křídla francouzského vojska. Grouchy měl se svým vojskem přijít ve vhodnou chvíli na bojiště. Příchod posil by rozhodl bitvu ve prospěch Francouzů. Skutečnost: Grouchy byl voják a měl svého nadřízeného velitele, jímž bylo osobně jeho císařské veličenstvo Napoleon. Napoleon dával Grouchymu rozkazy a Grouchy je plnil. Napoleonovy rozkazy ukládaly Grouchymu něco úplně jiného než přijít k Waterloo. Kdyby Grouchy k Waterloo zamířil (což ani dost dobře nešlo – mezi ním a bojištěm stála rozvodněná řeka Dyle a Prusové), neuposlechl by rozkaz nadřízeného velitele!
2. Pověst: Bitva u Waterloo je často vykládána tak, že Napoleon už skoro vyhrál, ale v poslední chvíli na bojiště přišli Prusové, kteří zvrátili průběh bitvy a strhli vítězství na stranu spojenců. Skutečnost: Prusové přicházeli na bojiště postupně už od dopoledních hodin. Shromažďovali se v lese na východním okraji bojiště, odpočívali a čekali, až jich bude více. Nemuseli spěchat, neboť Anglo-batavské vojsko spolehlivě, až podivuhodně snadno, odrazilo první francouzský útok. Kolem 16. hodiny, když byly již shromážděny dvě pruské brigády, Prusové vyšli z lesa a zaútočili na pravé křídlo Francouzů. Bitva u Waterloo byla v tu chvíli přibližně v polovině a Francouzi zatím spíše prohrávali.
3. Pověst: Na konci bitvy, když byli Francouzi již poraženi, byla Napoleonova starší garda, nejlepší jednotka francouzského vojska, v beznadějném postavení vyzvána, aby se vzdala. Důstojník gardy odpověděl slovem „Merde“ (do češtiny překládáno jako „Garda umírá, ale nevzdává se“). Skutečnost: Nic z toho se nestalo.

I kdyby třeba Prusové na bojiště nedorazili a Francouzi by nakonec dokázali prolomit spojeneckou obranu, bylo by to pro Francouze Pyrrhovo vítězství. Dějiny by se nijak významně nezměnily. Proti Napoleonovi stála celá tehdejší Evropa. Evropské mocnosti již od března, kdy se Napoleon vrátil z Elby, připravovaly to, čemu se o století později říkalo „bratrská pomoc“. Tedy vojenský vpád za účelem svržení vlády a navrácení předchozího politického uspořádání. Bylo to možná poprvé (a zatím naposledy) v dějinách, kdy se všechny evropské mocnosti (tedy kromě Francie) spojily ke společnému dílu. Evropa připravovala k útoku několik vojsk s celkovým počtem jeden milion vojáků! Byla to do té doby největší kdy shromážděná vojenská síla. Napoleonova porážka byla jen otázkou času.